U příležitosti státního svátku Dne vítězství obdržel dlouholetý starosta naší jednoty a vedoucí tábornických perutí br. Ing. arch. Jiří Herzán z rukou ministryně obrany Karly Šlechtové vyznamenání Zlaté lípy In memoriam.

Vyhrnuli jsme se z lesa rovnou na táborové náměstíčko. Špinaví, unavení, ale šťastní. Tentokráte se nám  opravdu zadařilo. Nemusíme ani čekat na vyhlášení výsledků, vítězství máme jisté. Černý roj si také nevedl špatně a tak je velká naděje, že jsme společně vybojovali také první místo pro letku.

Chodili jsme do oddílu a plnými doušky si užívali krásného a romantického období klukovského zrání. Vše, co nám bylo předkládáno, jsme brali s naprostou samozřejmostí a snad i s pocitem, že je to neměnné. Co na tom, že skončil jeden tábor. Příští prázdniny byl tábor další a k němu nás přenesla spousta dobrodružných výprav, skvělých schůzek a báječných podniků.

Protože tělocvičné jednotě Sokol nevyhovovala stará sokolovna pocházející z roku 1892 a také jednota neměla žádný stadion, byly snahy obojí vyřešit. Zatím co stadion se podařilo postavit a zprovoznit v roce 1933, nová sokolovna stále zůstávala jenom ve fázi ideového návrhu.

V roce 1947 se rozhodl výbor Sokola Třebíč pořídit bronzovou pamětní desku svým 15 umučeným členům nacistickými okupanty v letech 1939 - 1945. Dílo bylo zadáno akademickému sochaři Vlastimilu Večeřovi z Nového Veselí, žáku profesora Laudy. Desku odlila firma František Anýž z Prahy, nákladem 26 000 Kč.

V roce 1968 se Sokol Třebíč pokusil zdárně obnovit svoji činnost. Nebyl sice zcela samostatný, nejprve fungoval v rámci ČSTV a později v rámci ZRTV (základní a rekreační tělesná výchova), avšak svoji činnost provozoval v sokolském duchu. Každý ze zakládajících členů složil tuto přísahu: „Svým vlastnoručním podpisem potvrzuji, že se hlásím a souhlasím s obnovením samostatného Sokola v rámci ČSTV v duchu tradic sokolských idejí Tyrše a Fügnera.

V roce 1946 se při Sokolské scéně vytvořila Scéna mladých pod vedením Josefa Gerži, která se věnovala převážně představením pro mládež. Tak vznikly hry jako Sněhová královna nebo Jak květinky přezimovaly za spolupráce scénografa Luboše Vidláka. Úspěch těchto představení dokazují novinové články z roku 1947. Sokolská scéna dále v tomto období nastudovala hry například od A Christie Bylo jich deset, od Lope de Vegy Vzbouření na vsi, Lucernu od A. Jiráska, Sen noci svatojánské od W. Shakespeara nebo Sluhu dvou pánů od Godoniho.

V roce 1948, po nástupu komunistické strany k moci, činnost České obce sokolské neskončila. Docházelo však k jejím neustálým reorganizacím a postupné likvidaci. Roku 1948 byla ČOS vedena a budována jako Jednotná tělovýchovná organizace - Československá obec sokolská, která byla však v prosinci 1952 z rozhodnutí nejvyšších vládních orgánů zrušena.

V roce 1946 zaznamenává lehkoatletický oddíl Sokola Třebíč obrovský rozmach. V jeho čele stojí prof. Emil Novák, který se stává i župním vedoucím lehké atletiky. Někteří atleti, především Alois Krul, reprezentovali Sokol Třebíč i v mezinárodních závodech a jejich výkony se staly československými rekordy.